Zdravíme.
Tak asi zažívám při venčení stejné pocity. Zvlášť po včerejšku, kdy jsme byly na výletě v lese. Sauron byl "našťěstí" zrovna na vodítku. Před námi vyletěli srny. Ten pes se mohl zbláznit. Motivace v tu ránu žádná. A to jsem mu uvařila játra, po kterých se může utlouct... Byl jako v transu. Po několika minutách vyběhli další. To samé. Pak už jsem ho nemohla ani pustit, protože na něm bylo vidět, že pořád větří. A to jsem ho všelijak zabavovala. Pešek, pamlsky, běhání... Kdyby v tu chvíli byl navolno, jsem si jistá, že odvolat by se nenechal a kdo ví, jak by to bylo s jeho návratem.. Navíc, hajní v lese... Taky bych uvítala radu :)

S pozdravem Petra + Sauí

Co nám schází u PŘIVOLÁNÍ

Ahoj Péťo,
Tvůj problém s nedocvičeným přivoláním není nic tak výjimečného. Úspěšné přivolání psa kdykoliv a kdekoliv je odvislé od úspěšného zvládnutí mnoha různých faktorů, které na psa působí. Navíc jestli není ve vzájemném vztahu i nezbytný respekt k pánu, tak je vhodnější do tohoto prostředí zpočátku vůbec nechodit. Maximálně jej uvázat na řetěz, aby si podobném prostředí zvykal. Jinak se zbytečně vyhrocují vzájemné vztahy (Tady již nepomůže výkřik a sebesilnější cukání)… U pitbull terriera může být mnohdy náročným i volný pohyb a přivolání nedaleko či přímo ve skupině psů. Jak vidíš netřeba chodit daleko, abys musela ,,zapřáhnout“ svůj smysl pro odhad a mohla si úspěšně a kdykoliv zatrénovat.***