Povahově labilní pes.
Publikováno: 13. 3. 2009
> Dobrý den,
>
> byla jsem u Vás před necelým rokem na konzultaci s fenečkou jezevčíka (tygrovaný
> trpaslík), tak jsem si říkala, že Vám napíši, jak to s námi momentálně vypadá.
>
> Pro připomenutí, můj tehdejší první email:
>
> > Dobrý večer,
> > dneska se bohužel stalo to, že moje roční fenka trpasličí jezevčice pokousala
>
> > mého švagra, není to nějaké hluboké kousnutí, ale do krve bohužel je. Stalo se
>
> > to v situaci, kdy došel domů, ona na něj štěkala, on jí chtěl pohladit a ona
> > kousla.
> >
> > Fenečku jsem si brala v jejich osmi měsících, už od začátku se jeví jako
> > psychicky labilnější, nebo jak to nazvat. Má nadměrný strach z lidí, bojí se
> > zvuků, máme problém s venčením. Doufala jsem, že se vše zlepší, když začneme
> > chodit na cvičák, bohužel to však dopadlo tak, jak to dopadlo. Švagr se teď
> bojí
> > toho, že fenečka pokouše jeho děti.
> >
> > Četla jsem u vás na stránkách článek o agresivitě psů, nejsem si jistá tím, že
>
> > dělám něco špatně, fenka mě bere v pořádku, stejně tak mojí mámu i sestru. Má
>
> > prostě velký problém s muži. Nevěří jim, v případě, že se dostaví mužská
> > návštěva, zaleze za postel a nevyleze. Jakoby se jí někdy něco stalo v
> > souvislosti s muži.
> >
> > Chtěla jsem se zeptat, co s ní dělat? Švagr je velice nekompromisní,
> samozřejmě
> > by jí chtěl okamžitě utratit, ale ten pes za to prostě nemůže.
> >
> > Je možné za vámi dojet a poradit se? Nebo případně není nějaká možnost
> ubytovat
> > fenečku u vás? Mám obavu, že jsem na její výchovu krátká, je zde bohužel
> problém
> > s komunikací v rodině, nechápou, že i oni se musí snažit s Becky vyjít.
>
>
> Fenečka již nikoho znovu nepokousala. Každopádně agresivita k mužům u ní stále
> zůstává, má z nich prostě velký strach. Nyní bydlíme v bytě s rodiči, otec se
> snaží získat si Beckyninu důvěru, bohužel se mu to zatím vůbec nedaří. Když
> nejsem doma, tak se nechá hladit, neštěká na něj, jakmile však doma jsem, tak si
> vyskakuje, vrčí na něj a štěká. Otec však zjistil poznatek, že se Becky opravdu
> hodně bojí rukou. Když si s ní chceme hrát, lehne si na záda a začne se třepat.
> Mám strach jestli nebyla chuděra týraná. Přesto si myslím, že je na tom
> momentálně mnohem lépe, než byla na začátku.
> Ještě donedávna měla Becky "útočiště" za postelí. Nyní jsme jí zabránily, aby se
> tam schovávala a vyštěkávala od tam.
>
> Také jsme spolu řešili problematiku ohledně čůrání do postele. Ta se záhadným
> způsobem vyřešila právě odstěhováním sestry s rodinou. Od té doby co tu nebydlí
> se nic takového neopakovalo, že by si značila jejich postel kvůli tomu, že tam
> spávala jejich fenka? Co se týče venčení jako takového, tak máme stále problémy,
> sice se venku vyvenčí, ale trvá jí to, moc si sleduje co se kolem děje a jakmile
> se vyčůrá, tak běží domů. V lese je to naprostý opak, běhá, je spokojená. Ovšem
> do té doby než se objeví nějaký člověk. To ho obejde cca 10 metrovým obloukem.
> Stále se jí snažím venku chválit.
>
> Zajímá mne taková maličkost. V září jsem Becky dala na 14 dní hlídat své
> kamarádce. Becky jí znala, chodíváme s ní a jejím psem pravidelně do lesa na
> procházky. Za celou dobu si na mě prý vůbec nevzpomněla a když jsem dorazila,
> tak na mě začala štěkat, jakoby mne vůbec nepoznala. Nevíte čím to může být?
>
> Píši proto, abych Vám poděkovala za rady, které jste nám dal. Sice nám ten
> "výcvik" jde velice pomalu, ale určité pokroky určitě děláme a já věřím, že
> ještě nějaká maličkost se na Becky zlepší. Normální fenečka z ní, ale asi nikdy
> nebude. Tento pátek již oslaví dva roky.
>
> Jen taková maličkost, podařilo se mi tu mojí tvrdohlavou potvůrku naučit sedni a
> lehni. Kdyby jí tak šlo i to čůrání venku :o)
>
> S pozdravem.
> Zatočilová

POVAHOVĚ LABILNÍ PES

Dobrý den,
to štěkání na vás je pravděpodobně pro její slabou nervovou soustavu. Neunese v klidu, takovou událost a tak je z Vašeho příchodu celá říčná. Popřemýšlejte, zda to není podobné, jako v následující vzpomínce.
Jednou jedinkrát jsem viděl velmi bázlivou fenu, jak za dobu 6 týdnů na svého pána zapomněla a nepřiblížila se k nám ani přes to, že jsme si ji výrazněj nevšímali a pili kafe. Ta fena se evidentně bála.***