Starý PITBULL - jak jej odnaučit útokům?
Publikováno: 26. 12. 2008
Dobry den. Moc bych prosila o Vaší pomoc. Mam 2 a pul roku devítiletého pita. Jeho první majitel je 62lety alkoholik v inval.důchode s papíry na hlavu. Atose sem si strašně zamilovala. Bohužel máme problém. Atos chladnokrevně startuje po psech, starých chlapech a někdy i po dětech. Při incidentu vůbec nevnímá okolí a po incidentu se rozklepe a ví,co udělal. Jenže až po. Jak ho to mam odnaučit? Děkuji Šárka

PITBULL – JAK JEJ ODNAUČIT ÚTOKŮM?

Dobrý den Šárko,
Váš pes musí především prodělat poměrně náročný výcvik v rukách odborníka. Jde o velmi těžký úkol. Vždyť jej máte již dva roky doma a tak by jste mohla alespoň tušit, o čem mluvím. Dále pak provádět nácviky v přítomnosti cizí smečky. Tím by mohly být částečně z krku útoky na cizí psy. Pokud jde o staré chlapy, nebo malé děti, tak ,,to bude stačit ***

Jak jste si už asi všimli,z článku se vytrácí odpovědi. Není to výsledek žádné chyby systému, prostě byly odstraněny. Z mnoha důvodů se snažím omezit volné poskytování svého ”know-how” přes internet. Pokud vás budou zajímat celé odpovědi na dotazy (***), není problém si sjednat konzultaci na dané téma, případně se o tom pobavit na některé z mnou pořádaných akcí (výcvikové víkendy, tábory). Doufám, že to je alespoň trochu pochopitelný krok a nesebere vám to nadšení do kynologie............................................................................................

Teď abych napsal také něco pozitivního: Můžu Vás i přes nehezkou prognózu ujistit, že jeho náprava dokázat jde a že jsem to již viděl. Nedosáhl toho ovšem majitel sám. Jeden takový případ jisté ,,postarší mediální hvězdy" (vysíláno před třemi roky na Nově) plemene APBT je mi znám a dnes s úspěchem doprovází svého pána po Brně a to jak na volno, tak u nohy. Ten pes je již vycvičen a ve věku 7 let (na jaře r. 06) udělal na cvičáku zkoušku z výkonu ovladatelnosti psů - ZOP (Dodatečně zjištěno, že ji složil na: VÝBORNĚ, s celkovým součtem získaných 90 bodů a která obsahuje i pro tvrdého pita tak těžký cvik, jako je: Odložení ve skupině psů bez košů, ve vzdálenosti 30 metrů od psovodů.).
Nemusíme ovšem chodit ani nijak daleko. Přímo na Dešnou ještě nedávno jezdívala jedna paní s am. stafordkou, - rváčem.
Cílenou prací byla po čase dokonce schopna ji pouštět na samostatné zadržení uprostřed dvou řad psů (v ,,Uličce," napravo, nalevo, metr od ní útočili psi) a už se fenka nikdy neporvala. Je pravdou, že jsme cvičili tehdy opravdu moc...
Do dnes k nám jezdí na Víkendy, případně výcvik. tábory z Olomouce krásný, černobílý pitbull, jež dříve nemohl psa ani zahlédnout. Dnes samostatně z řady psů na dálku nejen sám kouše, ale i pouští bez větší asistence své mladé paní. Prostě všechno jde. Jen je důležité vědět jak.


Navrhuji osobní setkání. Nepište již ale sem do DISKUZE, ale přímo na: eichler.ivo@seznam.cz , kde se můžeme domlouvat, co dál. I. E







Po víc jak roce (14. 2 010) mi přišel do DISKUZE názor, na výše publikovaný článek, od jednoho chovatelé pitbullů, který jsem si uložil pod názvem:

Dobrý den pane Schvartz,
(Článek na téma: jaký je pitbull.)


Dobry den p. Eichler,

rad by som vyjadril svoj nazor k prispevku Stary pitbull a jeho navyky. Aby som sa predstavil, som chovatelom a slachtitelom plemena APBT, spolu s priatelkou sa venujem chovu pitov - rednose linie takmer 15 rokov. Zaklad chovu mam z USA. Pred í rokmi sa k nam dostal 4 rocny rednose, ktory bol povodne urceny na zapas. Bol v takom zlom stadiu, ze utocil aj na ludi. Jeho psychika bola zlomena vo viacerych smeroch a to dost vaznym sposobom. Chcem Vas uistit, ze tzv. GAME je u pita len mytus. Game by mal potom kazdy pes, ktory je agresivny voci inym psom. Prevychova nasho psa trvala hodne dlho a dosla do stadia kedy pes akceptuje rodinu, deti, navstevy. Povaha pita je velmi jemna, je to ostrazity, plachy pes, verny panovi do poslednej kvapky krvi. Vrcanie na cudzich ludi je prejav nedovery, ktory je signalom pre jeho pana aj cudzieho cloveka, ze kontakt prebehne aj s jeho zvolenim. Pisem o vrcani, nie utoku. Pit ma vlastnu osobnost, silne prirodzene instinkty, jeho rozhodovacie schopnosti sa len tazko daju zrovnat s inym plemenom. Prevychova 9 rocneho psa, ktory zil 7 rok otrasnym zivotom je mozna a ako ste napisal casovo narocna. Ja sa len stale udivujem ako sa ludia potrebuju vysporiadavat so zvieratami a istym sposobom ich nutit aj na "stare kolena" do kdejakej prevychovy. Pani majitelka sa zrejme ulutostila nad tym psom (chvalabohu), ale mala by si uvedomit ze 3/4 zivota psa boli katastrofa. Takemu psovi a jej majitelovi by som odporucil uz len neruseny dochodok a psieho kamarata, na ktoreho by si dokazal privyknut. Odmenou jej bude laskavy pristup jej psa a myslim, ze viac ani nie je potreba.

S pozdravom
Tomas Schvartz


Dobrý den pane Schvartz,


podívejme se tedy zpět do Článků na dotaz a mou odpověď z 28. 12 08.
Zpočátku jsem přemýšlel, co bych Vám měl napsat. Vždyť o pitbullech toho bylo již tolik i zkušenými chovateli napsáno.

Troufám si říci, že je sám znám poměrně dobře, jelikož výcvik většího množství pitbullů rozličného stáří mi zabral určitě nejeden rok, po vzniku mé výcvikové školy psů.
Nyní se bavím o své profesi a né o tom, kolik roků chovám tohoto psa, nebo před ním jednu, v té době u nás laikům ještě z neznámých, AST.
Po revoluci přišlo velké ,,BUM“ a podnikatelé si často pořizovali v té době málo známé, ale pověstné pity, nebo dobrmany. Chtěli je převážně na osobní ochranu či na hlídání osob jim blízkých i majetku. A tak jsem učil nějakou desítku těchto psů základní ovladatelnosti a spolehlivosti a to kdekoliv. Bylo tehdy v oblibě a lidé mne často žádali, abych z jejich pita vychoval osobního strážce. Ti psi jsou díky vyrovnané povaze a okamžitým reakcím pro tuto profesi jako stvořeni. Jen ty jejich souboje. Ty byly oříškem. Jdou do bitky hrozně rádi. Jsou pro to zrozeni. Poznal jsem, že rvačky z pitbullů výcvikem zcela nevymizí ale, že je jde dostat pod kontrolu. Ovlivní je mimo jiné i dobře naučený podmíněný reflex. Tedy dokonalé vypracování - rozličných cviků. Pes si postupně zvyká na přivolání od jiných běžících čtvernožců, odložení mezi nimi. Pak se trénink přesouvá a není problém jej odložit jen tak někde před obchodem. Stejně tak jsem poznal to, že i : ,,STARÉHO PSA NOVÝM KOUSKŮM JDE NAUČIT.“ Bylo několik pitbullů, kteří ke mně přišli ve vyšším věku. Můžete mi věřit, že sám velmi dobře vím, co je to za práce, ale také to, že když se chce, tak to jde. Každý se nemíní, byť se ujal staršího psa s problémem, hned v začátku vzdát a nechat jej v klidu, někde za bezpečným plotem dožít. Chce pro něj plnější život, normálního a plnohodnotného člena rodiny. Pokud pane Schvartz sledujete poradnu, jež píši po léta do PPČ, tak jste již mohl poznat, že neberu nikomu iluze. Spíše naopak se je snažím podpořit a radím co kde a jak udělat. Nikdy mne při převýchově rozličných psů nezajímal jejich věk, jako spíše to jak by to šlo provést.
K tomu konečně směřuje i zmiňovaný Článek či spíše konkrétní dotaz i má odpověď.
Dovolím si Vám na závěr trošku oponovat a nebudu se bavit přitom nějak více o maličkostech jako, že GAME se nerovná, jak si myslíte, běžné agresivitě psů, ale … ( Samotný názor, co je pod tímto pojmem v učených knihách u pitbullů myšleno, nechám rád na Vás.).
Podstatné je něco zcela jiného.
Zdravý, sebevědomý jedinec plemene pitbull není v žádném případě. Dovolte použít Vaše slova pro jeho charakteristiku: ,, … je velmi jemná, je to ostražitý, plachý pes …“
Normální představitel svého plemene PITBULL je pevný v nervech jako skála, který když někdo vstoupí nečekaně třeba do místnosti a pes není vycvičen jinak, se k němu bez zaváhání a zavrčení rozběhne zjistit, co je zmíněný zač. O nějaké ostražitosti, nebo plachosti nemůže být ani řeč.
Závěrem si neodpustím jednu vzpomínku, jež mne při psaní předchozí věty napadla.
Před X lety mi z Rakouska dovezli na výcvik křížence staforda a pitbulla. Byl stejně pevný v povaze, jako čistokrevní psi těchto plemen, jež k nám přišli na výcvik před ním či po něm. Kolik měl roků si již nevzpomínám. Vím jen, že to nebyl žádný mladík a že to bylo někdy po revoluci, protože v té době jsem právě tyto psy běžně, jak jsem psal výše, cvičil.

O Hugovi by se toho dalo napsat opravdu hodně, ale omezím se jen na to, jak jsem jej poznal a mohl se blíže seznámit s jeho opravdu pevnou povahou, v hektické situaci.
Když s pánečkem přijel k nám, tak bylo žhavé léto a já oblečený jen v trenýrkách seběhl po schodech do údolí k jeho autu. Po vzájemném podání rukou jsem se majitele ptal, jaký ten jeho pes vlastně je.
On mi jen řekl: ,, Však si jej vyzkoušejte“ a mávl rukou k okénku své Audi.
Vedle sedadla řidiče, na místě spolujezdce seděl klidně strakatý Hugo. Nelenil jsem a pěstí bouchl do okénka u řidiče. Snad v tu samou chvíli Hugo zaútočil a hlavou bez košíku okénko rozbil. Vůbec jsem nevnímal, že mám pořezanou holeň levé nohy od skelné tříště. Jen jsem upíral oči na psa, jež stál za již neexistujícím oknem. Ten pes mne již podruhé nenapadl, přestože jsem před vteřinou provedl na auto útok. Jen mě pozorně sledoval, jak se pomalu posouvám bokem, aby mne v úhlu chránilo sklo zadní. Já byl vykulený a ani nedutal, Hugo byl vykulený, že sklo povolilo a co jeho majitel? Ten se jen smál a obešel auto. Bez zaváhání psa bez koše pustil ven dveřmi spolujezdce.Věděl, že už mi nic nehrozí.
Být to pes jakéhokoliv jiného plemene, tak by si mě po předchozím podezřelém chování v tom lepším případě minimálně asi ,,jen hlídal.“
Milý Hugo jen proběhl kolem a vzápětí asistoval při odnášení jejich věcí nahoru, k nám domů.

Věřím pane Schvartz, že to, co jsem výše napsal sám velmi dobře víte. Tuto svou reakci, na Váš neúplný příspěvek do diskuze, jsem napsal pro ty, kdo mají, nebo by mohli po jeho přečtení získat o psech tohoto plemene scestný názor.
Pitbulli jsou prostě sebevědomí, houževnatí bojovníci,
jež jsou jak se říká: ,,neskonale pevní v nervech“.

Pozdrav posílá Ivo Eichler RÁMO výcvik psů