KAZAN - pes ze zlínského útulku
Publikováno: 22. 11. 2008
Zde nejde ani tak o povídku, jako spíše o milou vzpomínku na vyjimečného psa.



KAZAN - pes ze zlínského útulku

Ahoj lidičky,
jak asi víte, tak čas od času si vybírám zlého psa z místního útulku a chci pro něj něco udělat. Seznamuji se s jeho problémy a snažím se je vyřešit jeho převýchovou.
Tentokrát mne Míša (AST – Cindy) upozornila na vlkošedého NO, kterého se ošetřovatelky nejvíce obávaly a já si jej ( 25. 8 08) proto vzal na ochození a částečný výcvik (chůze u nohy, přivolání, SLV, odložení) .
Ohromě jsme si seděli a je to skvělý, po vyčesání i krásný, statný, vlkošedý, asi pětiletý pes. Jmenuje se Kazan a včera jsem jej předal na hlídání jedné firmy nedaleko Brna.

JAK TO ALE ZAČALO:

Ten pes lautr nic neuměl a neznal ani své nové jméno. Kupodivu neuměl snad ani pitomé SEDNI. Nevím kde a jak doposud žil. Je to pravděpodobně zázrak, že ač úplný neználek, se dožil i přes tuto povahu, svého věku.

Nevím, jak se v útulku ocitl, ale měl štěstí, že se do něj dostal ve Zlíně. Jak jsem nejednou slyšel, tak mnohde jinde v podobných zařízeních by jej již určitě pochovali. Vždyť pes může být mnohdy i jako beránek, ale jelikož má tu smůlu, že je třeba ,,bojového plemene“, tak jde podle vzorů jiných zemí – na utracení.
Jaký osud by tam čekal Kazana, je jasné.
Toho vidět, při téměř věčném útoku na mříž, tak by se zhroutili!

Jak se však ve zlínském útulku ocitl? Nevím. Důvodů, proč se stal ,,bezdomovcem“, může být několik.
Třeba jej někdo vyhodil poté, když se pokusil jít s ním na vodítku a on táhl jako býk. Milý páník bezmocně řval, ale tím jej jen tak lehce nezastrašil. Proto tak trochu více ho bouchl vodítkem a pes jej pravděpodobně ojel (opral, pokousal, udělal díry, potrhal...).
Nedali košík, aby se zbytečně netrápil. Směšné! Sice se netrápil, ale zkončil ve zlínském útulku.

Možná to také bylo jinak. Třeba se jen prostě zatoulal. To se již asi nedovím. Také se proslýchalo, že svědomitě po nocích hlídal jednu firmu (říkali to v útulku) a po jejím krachu, když již nebyl potřebný, byl vyhozen z auta na ulici. Pak běhal nějaký čas bezprizorní a hledal cestu zpět. Pozor, takové zvíře bývá stresováno, případně hladové a pokud si jej nevšímáte a má dostatek prostoru kol sebe, tak je relativně bezpečné. Proto mu dejte čas. Pokud to bylo tak, tak se mi to zdá příliš melodramatické a nevím...

Tuším jej do útulku dovezli měšťáci (Městská policie).
Jelikož nerozuměl po česku snad ani slovo (Tím nechci říci, že to je cizinec.), tak při manipulaci s ním docházelo na útulku ke komplikacím a holky - útulkářky se ho začínaly bát.

No a tady již nastupuje na scénu Foglarův ,,Modrý život“ a s ním spojená - má převýchova a jeho výcvik (řečeno jinak: udělej denně 1 dobrý skutek, ať stojíš za to).

Naučil jsem jej, že mi (psovodu) může věřit, a pomocí masa poznal své nové jméno.
Získal základy přivolání (měl poměrně slušné vytvořeny zaječí úmysly ).
Ochodil se ve všech možných a nemožných situacích. Jen zhruba obroušeného jsem jej posléze předal zkušenému psovodovi, který ho bude mít v novém domově na starost.

Strážní psi toho moc nepotřebují. Hlavně pokud hlídají a hlasem označí vetřelce. Pokud však mají i ,,nezdolné srdce“, tak jsou pro svého nového pána k nezaplacení. No a to on má . Kdo znáte mého Grafa (sebejistý, nekompromisní dobrman - pro několikeré pokousání svých původních majitelů určený ve třech letech k utracení.), tak Kazan je podobný v povaze. Jen vás po pohlazení nenapadne, tak jako to ještě před dvěma lety předváděl Graf.
Naopak. Začne z něj sálat teplo. Musí vám však věřit. Jinak je tak jako Graf tvrdý, bezohledný a neúplatný. Nenašli jsme pro něj tenkrát lepší život a myslím, že je tam spokojený.

Dostal jsem za zprostředkování a za práci s ním flašku whisky (nevzal bych si víc).
Tedy spíše je to takový zelený, dávno vypitý, kameninový džbánek,
s velkým nápisem: ,,Tullamore Dew."
Když někdy mrknu v pracovně na knihovnu a uvidím ho, tak si hned vzpomenu na jednoho ,,svého psa,“ kterého jsem kdysi poznal. Prostě je to tu. Začnu vzpomínat.

KAZAN BYL PROSTĚ PAN PES.

Myslím, že lepšího psa na ostrahu objektu by těžko kdo sehnal. Kazan je eso. Bude mít svou cenu v případě, že ho nesprávným sportovním výcvikem obran v novém domově - ,,nezmrší“.

Dnes již na závodech služebních psů mnoho podobných nevidíme.
Za vidinou vysokého bodového hodnocení se ze služebních psů často právě sportovním výcvikem vyrábějí psi, kterým je figurant, značkař, vagabund či jak to nazveme – kamarádem. Běžně závodí na různých vrcholových závodech dle IPO 3.Jež je již velmi vzdálený našemu zkušebnímu řádu, pro služební psy. Je ale daleko lehčí a ve světě, který neumí, je vrcholem,
A to je, mohu-li říci svůj názor - zlé.
IPO je řád, v kterém jsou obsaženy sportovní zkoušky z výkonu. Takový pes si už figuranta važí. Vždyť ten ho vyučuuje…

Takový pes již nejde do osobního souboje, ale za - odměnou, kterou si odnese v podobě figurantova ochranného rukávu.
Vězte, že ,,sporťák"(k ostatním lidem – tento milý pes) se i ze zlého psa vytvoří snadno, chce to jen mít patřičné vědomosti a konečně, ubírá se snadno.

Naopak to však udělat téměř nejde (to alespoň tvrdím celé roky a budu to, pokud mě někdo nepřesvědčí o opaku, hlásat až do smrti). Z hodného psa ke všem lidem, opravdového drsoně nikdy neuděláte. No a díky tomu, že je takový KAZAN opravdu vzácný.
TO mi evokuje myšlenky a začnu vzpomínat. Hlavou mi letí vzpomínka na jednu noc.
Byli jsme dva a utíkali od demarkační čáry (tak se nazývala dříve hranice státu)do ,,vnitrozemí.“ Byla tma jak v pytli a my viděli, tam nahoře, u ,,signálky“ (tolik známý, ostnatý drát, jež bránil vetřelcům proniknout), jak se blíží světla UAZU (Jeep).
To auto mělo otočný hledáček (halogen), který ovládal psovod sedící vedle řidiče. A v něm se snažili najít stopu prchajících, ti nejlepší psi, pod dozorem psovoda.

Uběhla hromada roků a je to tu zpátky. Ptáte se, jak to bylo dál s Kazanem u mne, který se pyšní tím, že kvalitního psa poznám i pokud má třeba jen jeho podobu a jinak je to divoch?


Musel jsem jej dát co nejdříve pryč, protože mít jej ještě týden, tak už jej nikomu nesvěřím. Čím více jsem Kazana poznával, tím více jsem ho i obdivoval. Při cestách v noci mne například několikrát neslyšně upozornil, že právě tam (u toho stromu, domu...), někdo ve tmě stojí. Přestože je sebevědomý a tvrdý, tak na rozdíl od jiných sebejistých brachů, mne včas upozornil. A přitom ani nezavrčel (velmi požadovaná vlastnost u poldů). Prostě ideální představitel pro úlohu STRÁŽNÍHO PSA.
Takový to tedy je ten náš Kazan. Prostě moc nescházelo a má Lenka - ta by mě už asi zabila, nebo by ,,z teho našeho malého domácího útulku" dostala psotnik.

Píši to sem proto, aby jste nezapomínali, že každý pes na tomto světě má svůj význam. Je někam určený a má svoji hodnotu. A to i tehdy, když se, třeba tak jako Kazan, řízením osudu objeví v útulku. Nemusí se kvůli tvrdší povaze, jak tak často s alibistickým tvrzením ,,taky-odborníků“ slyšíme, - utrácet... Naopak, po opracování, může být pro své majitele velkým přínosem a psem k nezaplacení.

Když jsem s majitelem firmy, kde Kazan v noci slouží, mluvil naposled, tak si jej nemohl vynachválit. Může k němu jen on a psovod (a to se líbí) a běhá spolu s jiným, kol fabriky po nocích. Mezi ostatními si vybudoval již solidní pověst.

Vyprávět, jak k tomu došlo, to by byl už jiný příběh. Ivo. E