Ukázka z knihy: Vlka živí nohy
Autor: Jaromír Tomeček

Nad Rubcovou samotou,na předělu nad Teplicí a Vulšanským žlebem, stoupám svah nad řekou do horského hřbetu,který se podobá kopce sena. Proto, ačkoliv se jmenuje Kleva - na Vrchovině je každý druhý kopec Kleva - říká se mu mezi zapředělskými horaly Kopice.
Zalesněný odzdola nahoru,zelená na vršku loučkou, podynou, hrozně milou každému, kdo se na ni serpentinovou chůzí lesním porostem vyšruboval. Šruboval se i lovec, když se potkal s Rubcem. Za Rubcem se vedl Filip, jeho pes v hodnotě kusu zlata.
Je nepsaným zákonem, že setkáš-li se s lesákem, který vede psa, optáš se nejprve na zdraví psa a pak teprve popřeješ zdraví jeho pánu. Stalo se to i tentokrát,neboť vědělo se všude, jak si Rubedc na Filipovi zakládá. Lovec si psinu důkladně prohlédl, poplácal po zádech, pošimral za uchem. Když však zahlédl v Rubcově zraku hromadu zpupné pýchy, popíchl ho ďábel a zvolna, jako by z dobrého chleba ukrajoval, řekl Kubcovi, dívaje se na psa: ,,Ze zdvořilosti jsem vám tu psinu pochválil, ale řekněte, proč vlastně toho darmožrouta držíte a živíte?"
Rubec s úžasem zbledl a ztratil řeč. Teprve po hodné chvíli ze sebe namáhavě vypravil:
,,Darmožrouta? Myslíte tím Filipa?"
,,To je otázka! Jistěže Filipa, tuhle psinu přece. Slyšel jsem, že se jí chcete zbavit a nemůžete ji prodat."
To byl vrchol. Rubec polkl slinu a vášnivě vybuchl: ,, Za prvé, Filip není darmožrout. Za druhé je to pes, a ne psina. Za třetí není na prodej, protože takovému psovi není ceny, za čtvrté - "
,,Souhlasím," vmísil se lovec, ,,není mu ceny, opravdu není."
,,Bože," vydechl Rubec a jeho oči ulpěly na lovci s nechápavou otázkou - co jsme ti udělali? - a Kubcova ústa pokračovala:,, Nevím, co najednou proti Filipovi máte. Tomu psovi není přece široko daleko rovna. Podívejte se, já si v zaječí sezóně stoupnu na vršek Kopice, řeknu psovi, Filipe, hledej, a udělám si pohodlí. Pes letí po svazích, navětří někde dole v podrostu ušáka, nif ňaf, vyžene ho na serpentinu, serpentinou vzhůru do svahu, ke mně na vrchol, já bác! - Filipa aport, a mám zajíce v batohu. Teď něco namítejte!
,,Filipe, aport! Takhle housku na krámě, a ne zajíce,"popustil lovec uzdu zlomyslnosti ještě jedenkrát, ,, a potom vy si stoupnete na vrch Kopice, a co když zajíc neběží vzhůru po serpentině, co když řízne svahy napříč a vršku, na němž vy čekáte, se vyhne, co potom uděláte?"
,,Nic. To všechno zařídí Filip. Jedenkrát, bylo to podzimního rána, vypíchl na úbočí Kopice zajíce. Překvapený ušák zapomněl uhánět po zaječím způsobu svahem vzhůru a dal se dolů, ven z lesa, do údolí řeky, do polí a luk. Filip za ním jako stín. Dobrá, řekl jsem si. Lehl jsem si na znak, díval se na boží beránky,potom jsem si zdříml, za nějaké dvě hodiny se probudil, založil oheň, opekl slaninu, poobědval,zase chvilku poležel a teprve potom jsem cítil - teď asi bude čas. A také ano. Sotva jsem si připravil pušku, haf, haf, Filip,zajíce před sebou, přiváděl svou kořist zpátky na Kopici. Vyšruboval ho v serpentinách vzhůru na vrchol, rovnou před mušku mé dvojky. Tak. A co říkáte tomuto kousku?"
,,No, když je to takové, tak odvolávám, i tu psinu, i toho žrouta," smekl lovec klobouk před Filipem k velké radosti jeho pána, ,,a kam vlastně máte se psem namířeno, vyšel jste si na vraní havěť?"
,,A na vrány. Tamhle ve smrčí se kácí, jdu se na to podívat, Filipe, alou napřed," odvázal Rubec psa a pustil dopředu, ,,je s gravéry jedna ruka, a´t si jde za nimi dříve. Nechcete se tam podívat se mnou, je tam mezi tou lesní chasou veselo?"
,,Tož šel bych, jak dlouho se tam míníte zdržet?"
,,Nedlouho, pojďte." A šli.
Kroky je vedly cestou necestou pod obrovitými listnáči, mezi nimiž vládla tesknota šera. Lovci však připadalo, že se ti listnatí habáni kol dokola z ničeho nic rozveselili, jako by se přidali k jeho humorné náladě.Smrky, které tu a tam rozesadil mezi listnaté hospodář vítr, zpestřovaly les i náladu. Když vykličkovali z bučí,stála před nimi stěna smrkového lesa jako hradba. Ozývaly se odtud tupé rány a skřípot,jak tam kdesi dřevorubci, lidé lesa, poráželi štíhlé stromy k zemi. ,,toho psa jste neměl pouštět, kdoví co sám nesvede," přerušil ticho chůze lovec.
,,nic nesvede, Filip je moudrá hlava," zůstal Rubec klidný. Ještě však nedopověděl, když mezi krajními smrkovými rozlehl zvláštní halas. Dupání nohou, údery, výkřiky.Lovec se zastavil a sáhl po pušce, Rubec po něm také. Potom to zasvištělo podrostem a vyřítilo se nějaké zvíře jako ďas. Filip.Vlekl v mordě něco velkého tmavého a jemu v patách následoval ten dupot a křik. Když uviděl svého pána, zamířil k němu.
,,Co u sta hromů -" zaklel užasle Rubec, neboť jeho zraky stejně jako lovcovy rozpoznaly v předmětu, který pes vlekl, velký pecen chleba. Pes složil kořist před sebe, ulehl a položila ni obě přední tlapy, Moje! V tom se vyvalila z lesa ona hromada povyku, kterou bylo dosud jen slyšet. Houf drvoštěpů s pěstmi, sekyrami, klacky, a rovnou k psovi. Na samém konci Hric Pohorilak a řehtal se jako hřebec.
Sotva je Filip spatřil,postavil se, zavrčel hlubokým basem, a se zježenou čupřinou srsti v zátylku vypadl proti houfu.
,,Daun!" zařval Rubec hrozným hlasem. Pes klesl na břicho jako podťat a položil hlavu na přední tlapy.Rubec chvějící se rukou zvedl pecen a nervózně jej otíral nahoře i vespod plochou dlaní. Drvoštěpové se zastavili a přešlapovali před Rubcem a lovcem z nohy na nohu jako rozpačité děti. Když jim lesák podal chléb, šetrně si jej vzali a odcházeli zpátky do černého smrčí za prací.
Dvojice se vracela zpět a se psem v patách šněrovala serpentinami sráz Kopice. Šněrovala směrem dolů k domovu. Klonil hlavu Rubec, klonilo zkormoucené psisko a klonil i lovec. Po hodné chvíli řekl tichým hlasem Rubec: Nechcete Filipa koupit?Já bych si třeba vzal to černé štěně vaší Lovky."
Lovec chápal jeho roztrpčení. Objal ho kolem ramen: ,,Ale, ale starochu! Lovčino štěně má otce čuvače, strážce stád, přece si nechcete zřídit na polonině košár jako Logojdové. A Filip je pašák Copak pes nemůže jedenkrát zhřešit?"
Rubec neodpověděl, jenom svěsil hlavu jako před tím.
A zase oba mlčeli a pokračovali v cestě k domovu. Filip tiše a ztrápeně krok za nimi…