Hlídání potravy
Publikováno: 11. 7. 2014
Úryvek mé odpovědi z 30 kapitoly knihy: Buď já, nebo pes
Publikováno: 17. 4. 2009
Ukázka:

HLÍDÁNÍ POTRAVY 2 (pokračování)
a vzpomínka na Arnolda (BF.).

……………………., aby pes začal po podezřele přibližující ruce vrčet a chňapat. Tehdy je snadné poslechnout špatných rad a zadusat svého psíka tvrdě do země.
Kde se v mnohých lidech bere najednou ta tvrdost, když původně měli psíka pro radost? Jsem si jist, že z velké části zde hraje roli uražená ješitnost. Myšlenky typu: ,,Já tě krmím a ty za to ještě na mě vrčíš.", se tady zkrátka derou do mysli. Dále možná obava, před tímto jeho chováním v dospělém věku. Pes ale nemyslí tak jak člověk. Jedná na základě instinktů a podmíněných (naučených) reflexů. A to i přes to, že jsou z neznalosti učitelů budovány špatně. Bývají často na začátku postupně se zhoršujícího vztahu mezi člověkem a psem.
Naopak lze podobným postupem, jeli psovod dostatečně zkušený, využít tyto předpoklady pozitivně, nejen při výcviku hlídání předmětu . Přesto naše další pohodové chování a pochvala nezpůsobí, že bychom psa zkazili a on nás později v podobné situaci napadal. Je potřeba ovšem trocha zkušenosti, jistoty a chování prosté nervozity.
Proč Vám tedy každý radil, že se pes musí učit, aby si nechal svou potravu kdykoliv vzít? Pravděpodobně i proto, že se jedná o tradiční a častou situaci, kdy se nabízí konfrontace pánečka se psem. Záměrně se proto vytyčují jakési nesmyslné mantinely, aby pes mohl být nachytán, při jejich překonávání. Již samotné hledání možnosti konfrontace mezi majitelem a jeho psem svědčí o nedostatečné jistotě ve vzájemném vztahu. O neznalosti jak správně postupovat, při výcviku psa.
Pokud Vám podobnou radu (Donucením potravu vrčícímu psu odebrat.) dá zkušený psovod, tak je to pravděpodobně proto, že má jiné návyky, při krmení psa. Nezná teorii nápravy a s touto situací se nikdy nesetkal a nemusel ji následně řešit. Pokud ano a on silově svého psa od tohoto chování odvedl, tak se mu to mohlo podařit jen při práci se psychicky zbídačenou chudinkou. Takový pes vypovídá beze slov o kvalitě cvičitele. Jak má krmení vypadat? Většinou se psům dá večer jejich potrava a už se nechají v klidu. Je to i z toho důvodu, aby se předešlo zdravotním problémům. Nasycený pes neběhá, ale v klidu kotce spí. Se psem se od dětství, díky výchově a společné práci, majitel dobře zná. Proto si nepotřebuje nic dokazovat Mnohdy jej chová doma, třeba i v malém bytě, přesto pes neměl nikdy potřebu potravu při krmení hlídat. K celkové pohodě však má k dispozici i dostatek soukromí a klidu. Jaké byly výchovné metody, při problémovém chování psů před sto, nebo tisíci lety již není podstatné rozebírat. Jsou většinou překonané. Přesto jsou praktiky, které zůstávají silně zakořeněné i v dnešní vyspělé době, kdy je již snadná komunikace s okolním světem.
Jelikož mne zajímá náprava problémového chování psů již drahně let, tak jsem došel k závěru, že cestou klidu, jde každý pes ukonejšit a v konečném důsledku i úplně změnit.

MŮŽE SE STÁT, že si přinesete domů zvířátko, které je při krmení vybaveno silným hlídacím pudem. Mnohdy přitom stačí jen toho využít a zvolit další správný postup při manipulaci se psem. Využít jeho vlastností, pro zkvalitnění vzájemného vztahu. Tito jedincí zpravidla bývají psími osobnostmi. Kolik takových psů, kvůli špatnému chování člověka zaplatilo a ještě zaplatí životem, nemám představu. Uvědomuji si proto, že pro mnohé lidí může být ukázání správné cesty velmi důležité. Proto Vám radím – klídek a uvidíte. Ono to půjde.

Nedá mi to, abych nezavzpomínal na Arnoldka, štěně brazilské fily. Na tomto psu byly znát výrazné črty a rozmístění barev srsti, které upozorňovaly,že jedním z předků tohoto plemene jsou i bloodhoundi. No a tehdy jsem si právě na jednoho jeho dávného jmenovce „bláďu” vzpomněl. Proto jsem mu občas, ač byl to braz. Fila, po něm říkal BLÁĎO.  Byl veliký, rezavý, s náznakem černé deky na hřbetě. Dlouhé převislé uši a volné pysky na jemnější, ještě nehotové hlavě jeho původ podtrhovaly. Přišel ke mně, abych jej vycvičil a udělal nápravu s jeho agresivním chování při krmení. Během těch prvních dní u nás jsem však nepozoroval žádnou agresivitu. Zvykal si na nové prostředí a já jsem mu nezavdal žádnou příčinu, aby se agresivně projevoval. Ukolébal mne svou veselostí a klidem mladého obra. Nakonec jsem si myslel, že důvod, proč jej ke mně dali, bude někde jinde. Arnoldův příchod jsem stanovil jen několik dní, před odjezdem na výcvikový tábor. Na takovu dobu, aby si na mne zvykl a pak jsme jeli. Po příjezdu do campu, jsem psa uvázal vedle ohniště, k mohutné kládě, která plnila funkci lavečky. Uvázal jsem jej do středu tábořiště, aby mohl pozorovat okolí. Když jsem postavil stan a vyrazil za ním, tak mi velmi tvrdě ukázal co umí. Hned jsem věděl, která bije… Představte si, jak jsem jej bral! Byl to takový velký míša a můj obrovský plyšák. O to víc mne překvapilo nečekané a prudké smýknutí vodítkem, sklapnutí čelistí na prázdno a následně velký řev. V ohništi objevil staré žebro, coby pozůstatek dřívějšího grilování a měl obavy, že mu je vezmu. Jedině díky krátkému vodítku na mne nedosáhl. Polil mě pot a z nechápavých pohledů spolu-táborníků šlo znát, že útok nezůstal bez povšimnutí. Konečně Arnoldek i přes svůj útlý věk již nebyl žádný drobeček. Víte všechno je k něčemu dobré, při výcviku psů. A tak mne v tu chvíli napadlo, jak toho využiji. Věděl jsem, že momentálně není pro mne prioritou, zda ten pes u žrádla napadá, nebo ne. Vždyť je se mnou a já už si dám pozor. Náprava tedy mohla počkat. Najednou jsem věděl, že toho využiji již tento den pro základy cviku: „štěkání na povel“.. a také jsem tak učinil.
Ptáte se jak jsem dokázal cvičit zuřícího obra? A souběžně položit základy pro pozdější klid při žrádle? Nedaleko od něj jsem položil tašku s na kousky nakrájeným libovým masem, které jsem od kohosi koupil . Filomén okamžitě ucítil, co to vlastně těsně mimo jeho dosah leží a začal tašku hlídat. Další vytváření podmíněného reflexu na povel: ,,štěkej!“ a později změnit na: ,,POZDRAV !“ už byla legrace. Stačilo se jen k tašce po povelu přiblížit Arnoldek začal zuřit. Následovala má bouřlivá pochvala vyřčená z dostatečné dálky, aby nedosáhl a hození mu kousku masa. Když sežral čtyři kila hovězího masa, tak byl sice přecpaný, ale reakce na tento povel byla doma. Jelikož viděl, že mu nic nechci vzít a naopak jej s odměnou chválím, tak mi začal důvěřovat. Postupně jeho nežádoucí chování úplně vymizelo. Že by někoho ,,natáhl,, když se objevila podobná situace a on něco voňavého našel třeba někde v lese, se již nikdy nestalo ani u mě doma, ani jeho pánovi. Stačilo jen vyštěknout zákazový povel: ,, NE!“ a přidat: ,,Ke mně!“ a věc jsme již neřešili. Postupně takto cvičení psi ztrácí o podobné ,,pochutiny,, zájem. Zakódují si náš nesouhlas.

Když Arnoldek odcházel a já se s ním loučil, tak jen stačilo říci: ,,Pozdrav!“ Bláďa na mne pohlédl svýma klidnýma, krásnýma očima s povislými víčky, několikrát pěkně zaštěkal a tím mne pozdravil…

Ivo Eichler RÁMO výcvik psů