Přišlo:
18. 3. 1999
Odpověď čtenáři:
14. 5. 1999
Zasláno redakci:
14. 5. 1999
Vyšlo dne:
9/1999
Číslo měsíčníku:
ročník 71,

„Obrana - lék proti strachu.“

Pokud se stane, že si člověk koupí a donese domů bázlivé štěně, je správné k takovémuto tvoru přistupovat s láskou a seznamovat jej se vším, čeho se bojí.
Bohužel velmi často se potkávám s tím, že majitelé ať již z nedostatku času či zkušeností základní výchovu u štěněte nezvládají a svého psa deklasují na retardované, vyděšené zvíře. Poznal jsem například rottwajlery, kteří se báli všech lidí, ale nejvíce svého pána. A to přesto, že šlo původně o veselá, hravá štěňata. Nevhodného chování dosáhli jejich majitelé díky radám rádoby zkušených kynologů. Ti jim radili, aby se k štěněti bojového plemene chovali tvrdě, jinak mohou očekávat, že pes poté co vyroste bude nebezpečný a bude napadat dokonce i jejich děti. Nevědomky tento majitel docílil toho, že psík si zařadil všechny lidi nad sebe a každému se podřizoval. Jejich pán byl následně z chování psů rozladěný, znechucený, a pejsek se dostal do začarovaného kruhu, kdy ztratil jakékoli sebevědomí. ***