|
|
|
Akce: VLCI NA VLTAVĚ
Publikováno: 1. 6. 2011
Již druhý podnik Honzy Maxi – Vlci na Vltavě - 27. - 29.5 2011
(akce byla určena především pro psy plemene ČSV), se konal opět na jednom z jeho vodáckých kempů. Tento se jmenuje Vltava a nachází se nedaleko Českého Krumlova. Jde opět po roce o setkání mezi držiteli těchto psíků, poklábosení v útulném prostředí a také trošičku kdo chce, tak o výcvik, vstřebávání nějaké teorie a především zábavu. Zúčastnit se však mohli lidi s jakýmkoliv psem, ale velice toho mimo Michala P. a jeho NO Jessie nevyužili. A tak mezi samými šedými kožichy se vyjímal ten bílorezavý ,,mého picburga". Přestože sám nemám „tyto vlky,“ tak jsem jich cvičil a poznal již ,,pěkný pár" a mám s nimi mnoho vzpomínek a zkušeností. Snad právě pro to jsem byl opět přizván, abych na akci dělal lektora a vycvikáte. Pozvánku jsem rád přijal a o tom, jak víkend proběhl se sem vynasnažím poreferovat. Vyrazil jsem z Ostraty u Zlína (má domovina) v pátek hned po ránu za slunečného počasí. Na nohách žabky, v autě dva psy (tentokrát jel můj Per a na výcvik AST Bad), plná nádrž a dálky před námi. Když jsem na dálnici míjel Brno, tak se obloha zatáhla sluníčko zmizelo na dva dni a začalo poprchat. Tak jsem sundal nohu z plynu, protože jsem již tušil, že právě dnes asi žádná slibovaná plavba na raftu nebude. Původně jsme měli po obědě vyrazit se psy na společnou plavbu na těchto lodích po Vltavě, večer si již v kempu kopnout pivo a tím zahájit naše společné setkání. Lidí se tam opět sjela hromada a vlky se to jen hemžilo. Naplnily se volné chatky, přibyl nejeden karavan či stan a údolím Vltavy se pozvolna začalo ozývat ,,vlčí volání…“ Šel jsem spát poměrně brzy, ale vím, že někteří večer poseděli i dlouho přes půl noc. Pro toho kdo si chtěl se mnou pocvičit, samotný trénink začínal po snídani, v devět hodin a trval až do oběda. Zde jsem plně spolupracoval s dlouholetým kamarádem Jirkou Matějkou. Z počátku slabě pršelo, ale postupně to sláblo. Žádná hrůza se však nekonala a ten nejsilnější liják na začátku jsme v pohodě přečkali u kantýny, pod rozlehlou střechou pergoly. S občerstvením každý dle libosti a ležícími vlky u nohou, jsme pobyli při povídání. Samotný výcvik probíhal na plácku s plážovými kamínky, hned vedle. Byli jsme tak zabráni do cvičení, že jsme dlouho ,,neslyšeli“ svolávání na společný, chutný oběd (bufet s kuchyní nám byl po dobu celé akce plně k dispozici). Později byla přestávka, s poledním klidem do 16 hodin. Další výcvik probíhal odpoledne a spolu s ním náš závod. Ten byl rozdělen na dvě kategorie. Samotní psovodi si mohli vybrat, pokud budou závodit. Buď jít mezi začátečníky a nebo pokročilé. Seznam jednotlivých cviků byl stejně jako loni pro obě skupiny totožný a rozlišoval se jen tím, že u pokročilých cviky probíhaly bez vodítka. Mezi disciplíny, které jsem hodnotil patřilo: Přivolání, ovladatelnost za chůze, S.L.V, slalom, přechod přes těžký povrch, dlouhodobé odložení trvající dvě minuty. Další, samostatnou součástí závodu bylo nastupování do raftu, svezení se po vodě a vystoupení. Každý psovod se psem pak byl odstrčen do proudu a s šancí na návrat je spojovalo jen dlouhé lano, které pevně svíral Martin M. S každou lodí pak svědomitě v proudu sešel vodou až k místu vylodění. Měl vyhrnuté nohavice, ale stejnak byl mokrý do pasu. Musela to být radost chodit hodiny v ledové vodě a občas při tom i sprchlo. Jeho Gábina nám prozradila, že se předem posilnil celou řadou ,,veselých Redbullů“ a tak má síly dost. . Pískal to pro změnu Jirka a tak na závěr jsem tomu vystavil i svého Perouše, ať si to spolu vyzkoušíme. Měli jste vidět, jak koulel očima, když loď odrazila a raft se rozhýbal na vlnách! Večer jsme poseděli déle a většinou po skupinkách si vykládali, při zvucích kytar a zpěvu vodácké kapely. Kolem nás leželi klimbající psi, jež chvílemi usínali, po dobře stráveném dni… V neděli bylo nádherně a tak na řadu přišly opět žabky na nohy a krátké tričko. Hned po snídani se pocvičilo a dělali jsme s Jirkou M. obrany. Dá se říci, že tak jako loni, tak i letos vlci začátečníci to ustáli vesměs v pohodě a zvesela si zaštěkali. Mohu říci, že kousali mnohdy lépe než nejeden německý ovčák - jako oni, začátečník .. Později se vyráželo na vodu. Byl to vlastně zlatý hřeb dne a celého výcvikového víkendu plemene ČESKOSLOVENSKÝ VLČÁK. Proti proudu nás zavezly auta kempu. Pak přišlo rozdělení do lodí a již jsme vyráželi kolem pohádkového hradu nad vodou, po řece dolů. Pluli jsme zpět k našemu dočasnému domovu, kempu VLTAVA … Zažili jsme mnoho legrace ať už na lodích, nebo ve vodáckých kempech, kde jsme cestou zastavili. Kdo nejel s námi udělal prostě chybu. Na psy to bylo bezvadné a ti se zvolna uklidňovali, celkem v klidu pospávali v lodích a pálící sluníčko jim evidentně nevadilo. Snad jen ,,můj staforda Bady" měl stále do široka otevřenou hubu a pozorně kontroloval okolí. Jen ať se cizí loď k těm našim, nyní již svázaným dohromady, přiblíží!!! Plynuli jsme zlehounka dolů a všude panoval klídek a pohoda. Když to na slunku již nemohl vydržet, tak hupl, tak jako mnozí vlci, z raftů do vody. Dovedete si představit to veselí a různé maskovací úniky ,,mužstva", když vylezli pak zpátky? Když jsme přijížděli k tomu našemu táboru, tak začali být vlci neklidní a nastalo vytí. Znáte to. První bylo slyšet takové nesmělé a ojedinělé kňourání a sem tam hlasitější zvuk a pak se do toho postupně dali ostatní: ,,Vaúúúú, baui, uííí, baúúúúú ..." Hrdelní zvuky se nesly nad hladinou. Bylo to strhující a tak se k nim přidávali i mnozí z nás. Když jsme připlouvali k přístavišti vodáckého kempu ,,VLTAVA“, tak to byl už pěkný cirkus a já si vzpomněl na Urza, momentky z čáry s ním i s dalšími šedými kožichy... Odjížděl jsem před pátou jako jeden z prvních (dálky volaly) a s příslibem: ,,ZA ROK AHOJ!“, loučil jsem se vodáckým pozdravem… A zazvonil zvonec a to už je konec. Ivo Eichler RÁMO výcvik psů |
|
Copyright © 2006 - 2024 Martin
|